Farní pekárna chleba v provozu

Během letošních letních oprav jsme si našli trochu času na stavbu pece pro pečení chleba.

Někteří z nás už nějakou dobu s většími či menšími úspěchy pečou vlastní chleba doma v horkovzdušné troubě. Ovšem návštěva krňovického skansenu nás vyprovokovala k dalšímu kroku. Proč si vlastně nepostavit opravdovou zděnou pec na pečení chleba? Kdo ví, možná taková pec na stárkovské faře kdysi stávala.

Bohužel už nevíme, zda tomu tak opravdu bylo a kde případně pec stávala a než upravovat interier do nedoloženého stavu, rozhodli jsme se raději pojmout pec jako samostatnou cihlovou stavbu, částečně zapuštěnou do svahu na dvoře fary vedle sklípku. Většinu materiálu dodala firma Stako z Červeného Kostelce až na místo. Pro pár drobností bylo potřeba zajet do Úpice a asi proto, že je to strašně daleko, rozhodl se kolega Komár, že těch 120 kusů šamotových cihel a 200 kg cementu v Jeepu nějak převeze. Ke cti štýrskohradeckého vozítka je nutno říci, že tento opravdu převezl, byť pohled na lemy zadních kol připomínal spíše Tatru 603 nebo starší Citroeny.

Vašek Čajánek absolvoval jednodenní školení v Krňovicích, nesoucí se v duchu tamní tradiční zásady „nehledejte v tom nic složitého, ti lidi tenkrát většinou ani neuměli číst a psát“. Během týdne pak byla pec v zásadě hotova. Při konstrukci podezdívky jsme využili část (nutno říci že velmi malou) pískovcových kamenů, které jsme během let nashromáždili při zemích pracech. Na tomto základu je pak proveden vnější plášť z obyčejných cihel a vnitřní prostor pro topení a pečení z cihel šamotových. Meziprostor je pa vyplněn jemným šterkem, sloužícím k akumulaci tepla. Zplodiny jsou z topeniště odváděny kouřovodovými trubkami, zahutými tak, aby se štěrku odevzdala co největší část tepla. Vnější strana pláště bude opatřena světle šedou omítkou, shora přibude menší sedlová střecha a celá pec se poté nechá porůst popínavými rostlinami ta, aby byla ve svahu dvora ještě méně nápadná.

Kvůli nutnému zrání konstrukce a zejména naším vytížením před tradiční soutěží Viribus Unitis jsme pec v první polovině srpna roztápěli jen velmi zvolna a spíše jako vedlejší produkt jsme při těchto testech upekli pár housek a placek pizzy. Skutečné pečení přišlo na řadu až 27. srpna. Při první dávce šesti bochníků se ukázalo, že jsme pec jaksi „trochu“ přetopili a výsledkem byl chléb na povrchu spálený na uhel a uvnitř syrový. Asi pod dojmem skazek o tom, jak těžké je takovou pec roztopit, jsme to s topením tak trochu přehnali. Naštěstí druhá dávka (po hodině chladnutí pece) dopadla naprosto excelentně. Při daném vytopení pece by pravděpodobně bylo možno upéci ještě minimálně jednu, spíše však dvě dávky. Tj. celkem 12 až 18 bochníků na jedno roztopení. 

Další pečení chleba je v plánu pravděpodobně koncem září při příležitosti tradiční podzimní střelecké soutěže. Při této příležitosti snad už budou vychytány zbývající drobnosti jako například vhodné koště k vymetání pece, dvířka apod.